O expedici

Vánoce trochu jinak

25. prosince 2018

V době, kdy většina z nás si užívala pohody po vánočních svátcích, Radkova expedice začala a společně Jirkou Tůmou opustili Mendozu a vyrazili autem asi 150 km zpátky na západ k chilským hranicím. Asi 40 km od hranic je odbočka doprava, ukazující směr ke vstupu do parku, kde se v závěru údolí tyčí nejvyšší hora Jižní Ameriky a cíl jejich cesty. 35 kg materiálu naložili na muly a v baťozích zůstaly jen foťáky, spacák, karimatka a základní oblečení. Ten den je čekal už jen zhruba dvouhodinový pochod do tábora Confuencia 3 400 m.

Další popis expedice už slovy Radka Jaroše

Muly na cestě

A my společně s nimi. Diplomaticky řekneme, že cesta je krásná, ale určitě bych ji nechtěl absolvovat víckrát. Samozřejmě že jsem kráčel v sandálech a nahoře v základním táboře už jsem měl pěkně popraskaný paty. Přece jenom místní klima, prach, slunce a dehydratace je trošku jiné kafe než procházky podél moře. Naštěstí mám na noži pilník a tak jsem si udělal pedikúru podobně, jako mulám ošetřují kopyta. Jsme v základním táboře ve výšce 4200 m a chystáme dnes další aklimatizační výstup nad 5000 m. Bohužel předpověď počasí začíná nabírat na grádech a po několika vrcholových dnech přichází vichřice přes 100 km na vrcholu. Takže uvidíme, co nás čeká.

Aklimatizační výstup nad 5 000m - Cerro Bonete 5077 m

26. prosince 2018

Jsou noci, které vás moc nebaví. Včera jsem šel spát v 10 hodin, první prášek na spaní jsem si vzal v jednu hodinu a druhý ve tři hodiny, usnul jsem v pět a vstával v šest. Dokážete si asi představit, jak potom člověk vypadá, když předtím vystoupá do 4400 m. Ale jak jsem říkal, navodili jsme si podmínky pro strádání, tak je tady máme! Během dopoledne jsem rozhodl, že vyrazíme na aklimatizační výstup. Poprvé místo sandálů jsem nasadil svoje Solomony. Vyrazili jsme ve třech společně s Margaritou z USA. Je sranda, že drtivá většina lidí, která vystoupí na Aconcaguu, ji vlastně nevidí! A my můžeme říct, že jsme ji viděli. Krásné to bylo. Zítra vyrážíme přespat do 5100 m - C1. Než začne fičák. Kvůli němu nemůžeme myslet na vrchol dřív jak začátkem ledna...

Výškový tábor

Divný obrázek do hlíny a kamení. Ale zhruba tak vypadá místo pro vybudování výškového tábora v tomhle případě v 5100 metrech na Aconcague. Samozřejmě že je to spoustu práce z takového placu udělat místo na bydlení. Srovnat prostor tím co máte po ruce, v tomhle případě ničím, takže rukama. Nanosit spoustu šutrů z okolí, protože tady fouká 50 km v hodině a na tom vybudovat pořádný stan. Nezapomenout na jedinou kotvu. Lenost se ve větru nevyplácí. Během práce nesmíte zapomenout neustále pít, protože jste na aklimatizačním výstupu. A finále všeho je samozřejmě karimatka, Jirka má skládací, já mám nafukovačku a pod ní ještě jednu stříbrnou alumatku. To všechno sem musíte samozřejmě nejdřív ale dotáhnout. Tím pro mě tenhle den nekončil. Já jsem vyrazil dalších 500 metrů výš, ale už jsem se měl kam vracet.

Hnízdo kondorů poprvé

Ráno jsme opustili tábor Plaza de Mulas ve výšce 4400 m. Ještě předtím jsme se podrobili povinné kontrole u doktorky. Prošli jsme oba, ale moje saturace - sycení kyslíku do krve byla 92, Jirkova 75. A to už se předtím sám aklimatizoval výstupem do téměř 5000 mnež jsem přiletěl z Velikonočního ostrova. Asi mně to válení se na posteli s přístrojem pomohlo! Anebo jsem Přírodní úkaz.

Po vybudování tábora ve výšce 5080 m zůstal Jirka ve stanu a já jsem si řekl, že se půjdu ještě projít. Nakonec jsem vystoupal až do tábora, který se jmenuje Hnízdo kondorů a je ve výšce 5580 m. Jde o obrovské sedlo a na druhé straně se mi otevřely úžasné výhledy na další pohoří And.

V pohodě, ještě za slunce, jsem se vrátil zpátky do 5000 m. To už Jirka spal, takže jsem si uvařil večeři z vody, kterou mezi tím co jsem byl nahoře, on nadělal ze sněhu. A jeho čekalo 14 hodin spánku a mě zase souboj do tří hodin s tím, abych usnul. Jo, stáří je hrozná věc...

Report z posledních dnů roku 2018

29. prosince 2018

V tento den jsme okolo 11 hodiny opustili tábor ve výšce 5080 m a sestoupili zpátky do Plaza de Mulas 5400 m. Po dvou nocích strávených spaním ve výšce a výstupem až do 6000 metrů jsme odpočívali.

30. prosince 2018

Jirka se věnoval očistě těla i duše a snažil se dát dohromady. Špatná zpráva byla, když zašel za doktorkou na měření saturace, tak měl 72 %. Já jsem obul Solomonky a vyrazil na odpolední čtyřhodinový proběhnutí se směrem od základního tábora dolů. Ne, že bych tolik toužil sportovat, ale naivně jsem si ještě myslel, že najdu 360stupňovou kameru Samsung Gear, kterou jsem ztratil během přístupu do základního tábora někde v místech dvě hodiny vzdálených. Samozřejmě, že jsem nenašel nic - prošlo tudy už stovky lidí.

31. prosince 2018

Prvně jsem výstup do Hnízda kondorů ve výšce 5600 m naplánoval pouze Jirkovi kvůli zlepšení a klimatizace. Ale nakonec jsem vyrazil taky s tím že, jsme si udělali vynášku každý asi 10 kg a nechali depozit na následující pokus o vrchol. Převýšení 1200 metrů jsme zvládli s batohy za pět hodin. Vzal jsem s sebou nakonec i svůj nový Canon EOS R, takže jsem nafotil nádherný fotky. Do vrcholového útoku už ho opravdu brát nebudu. Krásný bylo, že jsem tady potkal šestičlennou kanadskou rodinu, která si taky plánuje vyšlápnout na nejvyšší horu Jižní Ameriky. Ne všechny děcka sedí doma u počítače! Cesta dolů nám trvala neuvěřitelně ani ne hodinu, takže jsme krásně stihli oslavu nového roku. Bylo dokonce šampaňský, i když neteklo proudem a na grilu se přichystalo typický skopový...

Kdo si počká, ten se dočká. Výstup na Aconcacugu se blíží

Nový rok

Čekáme několik dnů a neustále koukáme nahoru, kde není ani mráček a vlastně se tak nedá identifikovat, jestli předpovědi, který máme, jsou správný. Ale podle toho, jak se vrací lidi zmordovaný a s tím, že posledních několik dnů nikdo nevylezl, tak je jasný, že ano. Malá šance byla na přelomu roku, ale i tak vítr, který v oblasti vrcholu řádil podle jisté stupnice síly větru vyznívá takto: "ulamují se větve, chůze proti větru je normálně nemožná..."! No, a pokud se k tomu téměř v sedmi tisíci metrech přidá teplota mínus 20 stupňů, výsledek je skoro -50 °C.

Naší jedinou šancí je díra 3. až 4., takže zítra ráno vyrážíme do Hnízda kondorů hnízdit i my. Následující den se přesuneme do výšky 6000 m a v noci plánujeme vyrazit směr vrchol.

Pokud by se podařilo to co máme v plánu, za několik dnů nás čekají cestou zpátky po 14 dnech první poslové toho, že příroda není jenom kámen, sníh, led a hlína, ale taky květiny, tráva, barvy... Nikdo, kdo nezažil tyhle kontrasty, si nedokáže vážit věcí, co máme běžně okolo sebe. Pamatuji, když jsme se vraceli z naší úspěšné expedice na Mount Everest v roce 1998 kde jsme měli základní tábor ve výšce 6400 m a strávili jsme tady téměř měsíc a půl, tak v okamžiku, když jsme se vraceli Jeepem do civilizace, najednou jsem vykřiknul, nechal zastavit a mám fotku jak šest strhaných a drsných chlapů leží okolo jednoho zakrslého rozkvetlého zvonečku...

Držte nám palce.

Summit Aconcagua 6 961m

V předpovědi počasí byla v nejbližších dnech možnost výstupu se sázkou na termín 3. a 4. ledna. Všechno šlo podle plánu a Radek si splnil další cíl své cesty a zdolal nejvyšší vrchol Jižní Ameriky a jak sám říká: „Bylo to za pět minut dvanáct“. Dnes je již na cestě zpátky do Mendozy a pak dále vstříc dalšímu dobrodružství.